Polemika k referendu Vladimíra Palka a Mariána Sekeráka
POLEMIKA
Vladimíra Palka
Slovenské referendum o rodině je velkým překvapením. Překvapuje objevením se mladé generace křesťanů, kteří ho zorganizovali, rychlým posbíráním čtyř set tisíc podpisů i posunem v církvi, která je v podpoře referenda velmi aktivní. V každém případě je referendum zde a tuto šanci je třeba využít. V několika poznámkách uvedu, proč by Slováci měli hlasovat třikrát ano a na co bychom při hlasování neměli zapomenout.
1. Antropologická revoluce, která probíhá už několik desetiletí, přešla do fáze, kdy ohrožuje svobodu. Rodiče jsou nuceni smířit se s indoktrinací svých dětí v rámci sexuální výchovy, jejíž forma je spíše výchovou k promiskuitě. Instituty registrovaného partnerství nebo manželství osob stejného pohlaví zase staví lidi do situací, kdy jsou pod hrozbou sankcí nuceni vyslovit souhlas s něčím, s čím nesouhlasí. Přihlásit se k biblickému chápání sexuální morálky někdy znamená vyhození z práce. Nejprominentnější obětí roku 2014 byl Brendan Eich, který přišel o místo ředitele Mozilly (možná tento vyhledávač používáte i vy), protože vyjádřil podporu výlučnosti manželství muže a ženy (Brendan Eich v Kalifornii finančně podpořil kampaň směřující proti stavění homosexuálních svazků na roveň manželství, což vyvolalo petiční akci stoupenců stejnopohlavních svazků požadujících jeho odvolání – pozn. red.). Nejnovějšími oběťmi se před několika dny stali šéf hasičů v Atlantě Kelvin Cochran a anglický soudce Richard Page (Kelvin Cochran byl pro své veřejně prezentované názory na homosexualitu zbaven funkce a soudce z lidu Richard Page byl koncem loňského roku ministrem spravedlnosti Chrisem Graylingem dočasně zbaven práva soudit, poté co v soukromém rozhovoru se svými kolegy konstatoval, že dítě nemá být adopčním řízením svěřeno mužskému homosexuálnímu páru – pozn. red.).
2. Média nabízejí falešný obraz reality. Výzvy k toleranci homosexuality jsou falešné, protože tolerance tohoto fenoménu odpovídá stavu před zavedením institutu partnerství a manželství osob stejného pohlaví. Zavedení těchto institutů ve skutečnosti znamená přechod k povinnému schvalování homosexuálního jednání. Heslo o křesťanech, kteří bojují s homosexuály, je proto falešné. Bojujeme s ideologií homosexualismu.
3. Apropos homosexuálové. Mnozí budou hlasovat také třikrát ano. Někteří žijí podle svého sklonu, jiní ne. V Eichově kauze i v mnoha jiných se ozvali také homosexuálové a říkali: „My s takovouto perzekucí nesouhlasíme!“
4. Měli bychom jít hlasovat „v kajícím hávu“, s pokorou. Ideologie, které čelíme, není začátkem ničení rodiny, nýbrž jejím logickým vyvrcholením. To ničení začalo před mnoha desetiletími, vzpomeňme epidemii rozvodů. Ani křesťané nejsou bez viny. A nejeden abstinující homosexuál prokázal víc hrdinství než my.
5. Výsledek referenda musíme unést. I tehdy, když uspějeme.
Autor je bývalým ministrem vnitra Slovenské republiky. Působí jako vysokoškolský pedagog.
POLEMIKA
Mariána Sekeráka
„Už nastavovali zrcadlo?“ vzpomněl jsem si na slavnou větu z filmu Vesničko má středisková, když jsem se zamýšlel nad koncepcí tohoto textu. Blížící se referendum „o ochraně tradiční rodiny“ totiž Slovensku pomáhá udělat totéž: podívat se na sebe do zrcadla.
Otázka ve skutečnosti nestojí, zda si rodina zaslouží ochranu státu. Tuto státní protekci z právního hlediska již požívá, zákonem o rodině z roku 2005 počínaje a Ústavou SR (čl. 41) konče. Co víc, každý z nás pochází z (tradiční, méně tradiční nebo netradiční) rodiny a dobře ví, jak důležité je pro člověka domácí zázemí, podpora a láska nejbližších. A to i navzdory tomu – jak praví přísloví – že rodinu si člověk, na rozdíl od přátel, nevybírá.
Ve skutečnosti by se Slováci měli ptát, jakou tvář křesťanství prezentují svým spoluobčanům. Zvláště těm, kteří si z církve a křesťanství obecně udělali hlavní terč posměchu a objekt nenávisti. Tuto otázku lze považovat za referenční, jelikož se referendum od počátku halí do hávu tradičních (rozuměj křesťanských) hodnot a debata o něm se odvíjí zejména podél konfliktní linie věřící vs. nevěřící. Na druhé straně se už dávno stalo zjevným, že se jedná o politický, nikoli náboženský projekt. Ostatně bez ohledu na výsledek je už dnes patrné, že se dříve nebo později mobilizují síly volající po důsledné sekularizaci státu a možná i po referendu o odluce církví od státu. Tak se „rodinné“ referendum paradoxně stane pro církev Pyrrhovým vítězstvím.
Veřejný diskurs o nadcházejícím lidovém hlasování mi připomněl slova neprávem opomíjeného literárního kritika Alexandra Matušky z eseje Svět a my z roku 1946: „Strach před novým – typický znak duchovní nesvobody – trval v myslích Slováků, i když nepřející okolnosti pominuly, ba i tehdy, když své osudy dostali částečně sami do rukou; mesiášové využili tento strach politicky a vedli Slováky do tábora reakce. A strach trvá dodnes, když se řídí sami.“ I dnes stejně jako kdysi obnažují se na veřejnosti doposud skryté myšlenky extremismu a obavy z neznámého. Referendum bohužel zaměřuje pozornost směrem od trámu ve vlastním oku k třísce v oku bratrově. Ano, zejména od trámů v očích nás křesťanů. Právě proto by tento politický projekt a s ním spjatou diskusi měli Slováci chápat jako unikátní možnost poznat sebe sama. Jací jsou ve skutečnosti. Správnou reakcí křesťana na tento stav však nemůže a nesmí být další množení nenávisti, nýbrž naopak – odpuštění, milosrdenství a láska. Protože naším povoláním je láska, jak kdysi řekla sv. Terezie z Lisieux.
Autor je politolog, působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.
Text vyšiel v tlačenom vydaní Katolíckeho týdeníka s dátumom 3-9. február 2015. Uverejnené s láskavým dovolením redakcie.
web stránka týždeníka: www.katyd.cz
Publikováno: 4. 8. 2020
Venujeme sa písaniu článkov, ktoré pokrývajú zaujímavé témy zo sveta aj z domova. Našou snahou je sprostredkovať zrozumiteľne a jasne články pre každého. Príspevky na našich webových stránkach sú informatívneho charakteru;. Taktiež sa venujeme recenziám a doporučeniam. Snažíme sa o to, aby obsah na Vmagazin.sk bol na čo najvyššej úrovni.
